Jaké jsou obecné podmínky pro překlápění břemen ?

V hrozivých statistikách pracovních úrazů mají přední místo úrazy při manipulaci s břemeny, způsobené jednak používáním nesprávných nebo poškozených vázacích prostředků a jednak nevhodným uchopením břemene a způsobem manipulace.

Z tohoto pohledu je nejkritičtější situace při manipulaci, spojené s překlápěním nebo otáčením břemene. Většina vazačů má při takové manipulaci tušení, že překlápění břemen jeřábovou manipulací s využitím šikmého tahu je v podstatě nebezpečné, ale znova a znova postupují stejně právě tak, jak se to dělalo předtím.

Většinou bývá v oblasti manipulace s materiálem, kde se břemena také zvedají, středem pozornosti zdvíhací zařízení - jeřáb. Jinými slovy vnímání bezpečnosti jeřábového provozu končí jeřábovým hákem. Praxe ukazuje, že největší podíl na úrazech v jeřábové dopravě je možno přisoudit uchopování či vázání břemen. Je to přirozené, protože jeřáb jako technické zařízení, většinou vyhrazené, je proveden tak, aby při jeho běžném používání byla zbytková rizika minimální, resp. většina rizik je řešena technickými opatřeními. Při uchopování, vázání a zavěšování břemen na hák nelze všechna rizika řešit technickými opatřeními a většina úkonů a způsobů jednání je ovlivněna pouze člověkem - obsluhovatelem. Navíc nikdo pro takovou obecnou manipulaci analýzu rizik nedělá.

Z tohoto pohledu je možno považovat „míru nebezpečnosti vázání břemene" za přímo úměrnou univerzálnosti vázacího prostředku. Je to přirozené, protože uchopovací prostředek speciální, u něhož jsou rizika řešena technickými opatřeními a na člověka - obsluhovatele již nezůstává jiná rozhodovací funkce, než odpovědně učinit to, co se učinit má, resp. to, co je vyznačeno výrobcem v Návodu k používání. Naopak při použití univerzálního vázacího prostředku - kupř. vázacího lana, musí člověk - obsluhovatel rozhodovat o volbě dimenze tohoto prostředku v návaznosti na hmotnost, tvar břemene (úhel rozevření větví), dále polohu těžiště a musí brát v úvahu i ohyb přes ostré hrany, kompaktnost břemene jako manipulační jednotky atd. Čím více má člověk - obsluhovatel úkonů k vlastnímu rozhodování, tím většího počtu chyb se může dopustit a o to nebezpečnější je vázání břemene. Člověk - obsluhovatel, pokud má něco ovlivňovat svým rozhodováním, tak toto rozhodování je ovlivňováno přirozenou možností chybování a v neposlední řadě i schopností jednat zcela odpovědně.

Cílem tohoto příspěvku je naznačit některé možnosti bezpečného překlápění břemen, které se samozřejmě neobejde bez technického zařízení a které, pokud je vyrobeno a dodáno podle zákona 22/97 Sb, má Návod k používání a má provedenu analýzu rizik. V tom je právě jistý předpoklad bezpečného průběhu manipulace  při správném používání.

Ze zkušenosti je nejkritičtější situace při manipulaci, spojené s překlápěním nebo otáčením břemene. Většina vazačů má při takové manipulaci tušení, že překlápění břemen jeřábovou manipulací s využitím šikmého tahu je v podstatě nebezpečné, ale znova a znova postupují stejně právě tak, jak se to dělalo předtím.

 

Při překlápění je nutno vymezit  manipulační cyklus, který může být dvojí :

 

1.      Mezi polohami 0° a 90° - z vodorovné do svislé (těžiště se zvedá a potenciální energie se přijímá - zvyšuje se).

2.      Mezi polohami 90° a 0° - ze svislé do vodorovné (těžiště klesá a potenciální energie se vydává - snižuje se).

 

Zavedeme předpoklad, že břemena jsou zavěšena textilními pásy opásáním a to v prvním případě za horní část břemene a ve druhém případě je opásáno celé břemeno.

V prvním případě je problém pouze s vázacím prostředkem, který se musí relativně k břemeni posouvat a pokud přechází přes hrany, tak to je riziko, kterému musí vazač předejít použitím vhodného vázacího prostředku nebo ochrany rohů.

V druhém případě je již jasný problém, který je vyjádřen schematem na obr. 1. U překlápění ideálně tenké desky (s nulovou tloušťkou), která je tedy v indiferentní rovnováze, stačí velmi malá síla, tedy práce, aby se deska začala sklápět, resp. se opřela do smyčky vázacího prostředku. Se zvětšující se šířkou desky (B) se však zvětšuje síla potřebná k naklopení desky do indiferentní polohy (t.j. poloha, při které je těžiště desky přesně nad klopnou hranou) a pak je již vše stejné jako v případe tenké desky s nulovou šířkou. Jediný rozdíl je v tom, že nyní má deska vyšší potenciální energii, než ta tenká. Rozdíl je roven práci, kterou jsme vykonali pro naklopení a tedy zvednutí těžiště o „H1".

Tolik teorie, ale prakticky je tu podstatný rozdíl, resp. problém a to, že při naklápění do indiferentní polohy nemáme čas na ustavení desky v indiferentní poloze do klidu a tedy tato deska má již nějakou rychlost a tedy energii, která se těžko zvládá. Lze tvrdit, že u poměrně úzkých desek je schopen jeřábník tuto energii zachytit do vázacího prostředku. U širších desek či konstrukcí je to podstatně obtížnější, přičemž vždy zachycení energie desky do vázacího prostředku je v podstatě ráz, resp. dynamický účinek a ten pak může být větší, než pro ten, na který je jeřáb dimenzován. V každém případě je pro tento postup nutný šikmý tah a to není také dobré.

Nejčastěji se pojem překlápění vyskytuje při manipulaci se svitky, které jsou navíjeny a odvíjeny v poloze s vodorovnou osou a přepravovány v poloze se svislou osou. Z toho vyplývá, že od vyválcování přes dělení až po konečné zpracování je nutno svitek 2x překlopit způsobem ad 1) a 2x způsobem ad 2). Dalšími oblastmi, kde je nutné překlápění, je manipulace s lisovacími nástroji či svařování ocelových prostorových konstrukcí.